K smíchu je cesta, jež na Chan-šan vede

Po koních, po vozech stopy není

V záhybech potoků nelze se vyznat

Vršky hor stejné jsou, k nespočtení

Smáčeno rosou tu roste tisíce druhů travin

V kvílivém větru, že sosny jsou sosny, nelze rozeznat

V takovou chvíli když zbloudilo z cesty

Tělo se svého stínu ptá, kudy se dát